Spolek PLEČKAŘŮ
Společnost Plečkařů se sídlem ve Včelarech vznikla v roce 1998 z důvodu jakéhosi úniku od toho všeobecného chaosu, který nás v dnešním světě obklopuje...
Nutno na začátek ještě dodat, že plečkou je námi nazýváno staré, rezivějící kolo ukryté kdesi mezi dalším nepotřebným harampádím na půdě.
Každý rok pořádá náš spolek tzv. Plečkyádu. Takový svátek všech Plečkařů.
A právě na těchto oprášených strojích našich pradědečků ujíždíme reálnému přecivilizovanému světu. Oblékáme se do starých šatů, bílých košil, kostkovaných kraťásků a slušivých sáček. Odporošťujeme se od věcí, které člověka svazují. Doma necháváme všechny rušivé elementy jako mobily, walkmeny, nevyjímaje manželky a přítelkyně (Sorry, ale řeklo sa bez bab!). Možná proto dokonce i slipy nahrazujeme obyčejnými plátěnými trenýrkami.
Jedeme prostě jen tak jak dříve vandrovali krajánci. Občas posedíme v hospůdce, pokecáme a zase valíme dál. Potkáváme na cestách zajímavé lidi a prožíváme nevšední příběhy. Večer, než někam ulehneme, to za zvuku hudebních nástrojů rozbalíme v poslední knajpě a pak jen tak pod širákem svobodně usínáme.
I tak nějak by se dala specifikovat naše Plečkyáda.
Nutno na začátek ještě dodat, že plečkou je námi nazýváno staré, rezivějící kolo ukryté kdesi mezi dalším nepotřebným harampádím na půdě.
Každý rok pořádá náš spolek tzv. Plečkyádu. Takový svátek všech Plečkařů.
A právě na těchto oprášených strojích našich pradědečků ujíždíme reálnému přecivilizovanému světu. Oblékáme se do starých šatů, bílých košil, kostkovaných kraťásků a slušivých sáček. Odporošťujeme se od věcí, které člověka svazují. Doma necháváme všechny rušivé elementy jako mobily, walkmeny, nevyjímaje manželky a přítelkyně (Sorry, ale řeklo sa bez bab!). Možná proto dokonce i slipy nahrazujeme obyčejnými plátěnými trenýrkami.
Jedeme prostě jen tak jak dříve vandrovali krajánci. Občas posedíme v hospůdce, pokecáme a zase valíme dál. Potkáváme na cestách zajímavé lidi a prožíváme nevšední příběhy. Večer, než někam ulehneme, to za zvuku hudebních nástrojů rozbalíme v poslední knajpě a pak jen tak pod širákem svobodně usínáme.
I tak nějak by se dala specifikovat naše Plečkyáda.
© Ivan a Pepíno Křemečkovi.