Jubilejní 24. ročník Plečkyády 2020

(každý ročník je jubilejní)

Letošní plečkyáda se nésla v duchu třídního srazu. Chtěli zme udělat radost Mekošovi, kerý objetovál sraz ze svojú třídú a rači si vybrál víkend s nama. Vyrazili sme po stopách našeho největšího pedagoga a učitela národů J. A. Komenského. Dvacet dva plečkařů s aktovkama na zádech a v čele s paní učitelkú (přeslečený plečkař za babu protože – Plečkyáda bez bab!!!) Vyrazili zme po stopách našeho největšího pedagoga a učitela národů J. A. Komenského. Dvacet dva plečkařů s aktovkama na zádech v čele s paní učitelkú zapózovalo před Praplečkú v rukách svírajíce smaltované cedule s originální znakem, přezdívkú a popiskem každému ušitým na tělo. Cedule před chvílú obdržali od Prezidenta při slavnostním předávání v hospodě u Kozla. Následovala tradiční tichá modlitbička ve včelarskéj kapličce a tlupa krásně upravených gentlemananú v sáčkách a bílých košulách, v sedlách vrzajících zrezlých strojů našich dědú a pradědú sa dala do pohybu. Plečkyáda letos opustila od strastiplných a občas humorných přesunú vlakama, a po čase sa vrhla na cestování po vlastní ose rodnýma končinama. Po zapálení svíček kamarádom plečkařom na bílovském hřbitově vyrazíl peletón šrotu směrem na Uherský Brod. V Nedachlebicách proběhla hodina výtvarky na fasádě domu plečkařa kožkařa. Dalšímu z aktérú, říkajme mu třeba Vtěrka, zme potajnu vylepili v jeho domovskej dědině všady možně aj nemožně plagáty s jeho kandidatúrú do senátu. Místní ludé byli překvapéní, že sa se dřív se svojíma politickýma ambicama nepochválíl, zároveň naštvaní dyž sa seznámili s jeho volebním programem, mezi jehož body patřilo mimo jiné aj například zlepšéní dopravní infrastruktúry – vybudováním dálnice přímo nad dědinú. Trochu nám aj zatrnúlo, a to dyž sa v Prakšicách za našim peletónem vyřítil starý Tranzit s tmavýma pasežérama se slovenskú espézetkú, a z lampača sa ozvalo: „Vykupujeme staré kola, kufry a nábytek!“. Moseli jsme sa přepočítat, abysme sa ujistili, že nikdo z plečkařů neostál aj s kolem v útrobách bílej dodávky.
Další novinkú letošního putování bylo udělování plečkařskej mišelinskej hvězdy hospodám, gde nám nejvíc šmakovalo. A jelikož nám šmakovalo často a skoro všady, tak sa nejedna osvěžovna fčíl može pyšnit na dveřách či pípě túto vizitkú. Několik členů dostalo z loňska za úkol připravit si referát a při nejbližší možnéj příležisti ho přednést. A tak sa místní stali svědky takových kulturních vložek, kdy plečkař Čuchánek, specialista na vínohradnictví přednésl odbornů stať na téma Z čeho všeckého sa dá udělat víno. Novinář, plečkař Pisálek nás seznámíl s broblematikú bulváru a plečkař Vtěrka vědecky vysvětlil Proč obdivuju svojého prezidenta. V Komni, kerá sa také pokládá za jedno z možných Komenského rodišť, zme náhodně potkali před vietnamskú večerkú sympatickú paní starostku. Tá nás s vřelým úsměvem pozvala na svůj Obecní úřad, gde jsme si neformálně v zasedačce povykládali, vyfotili sa před obecní zástavů a na dycky nechali zápis v místní kronice. Obdaření drobnýma dárečkama, keré zme si vzájemně se starostkú vyměnili, zme sa přesunúli do muzea zvěrokleštičů. Aby zme si lepší toto prastaré řemeslo oživili, obětovali zme pro ilustraci tejto drastickej činnosti plečkařa Udavača. V Bystřici pod Lopajzem zme trénujícím kopálistom navrhli společný zápas. Tým byla oficiálně založená První plečkařská fotbalová jedenáctka. Plečkaři s chuťú sobě vlastní vyběhli na trávník v červených trenýrkách a bílých nátělníkoch, Místní klub sa zalekl našeho odhodlání a kontumačně prohrál na domácím hřišti bez jediného kopnutí do balóna. Včíl sa už enom hrůzů třepe Manchester United, aby trasa Plečkyády nevédle negdy aj přes ně a oni si nerhli podobnů ostudu.
V Suchej Lozi z nás měli solidní pozdvižéní. S písemným súhlasem si nás aj vyfotili do místích novin: „Měli jsme tu už kdejakého papaláša z Prahy aj z inama, ale toto tu eště nebylo,“ prohlásila paní hospodská a zavolala celú rodinu, ať si prý tú pojízdnú estrádu, co k nim zavítala, dojdů prohlédnút. Dokonca zme aj zablúdili. To dyž jsme sa rozlúčili s vlajkonošem, kerý mosel náhle odjet plnit si manželské povinnosti, a kerý nám do téj doby razíl bezchybně cestu. Nejaký čas zme sa bez mapy, bez piva a bezhlavě motali krajinú mezi Velkomoravským úvalem a Bílýma Karpatama enom mezi poliskama. Ale aspoň zme získali novú zkušenosť, a to takovú, že hrachem sa jezdí lepší jak žitem. Plečkař Mrakomor, co řídí počasí a během Plečkyády porůčá větru, déšti, podržál těžké mraky a domlúvený sklépek v Blatnici pod sv. Antoníčkem nám poskytl azyl snáď za vteřinu dvanáct. Pak sa spustíl solidní ščaganec, že aj střechy to bralo. Ale to už zme si mezitým pošmakovávali na vzorkoch dobrého vínečka v klenbách vinného fajnově vymalovaného sklepa. Nočním přesunem zme sa poté dostali až do Novéj Vsi. Tam sa v příjemnéj hospůdce mezi paneláka uskutečníl za taktovky našich muzikantú, pravý plečkařský koncert. Tóny kytar, flétny a bubínků přitáhly místní z blízkého aj širokého okolí. Nekeří si došli na hlasitů hudbu stěžovat, ale dyž uviděli takovůto partyju, ostali s nama zpívat až do samého rozbřesku. Kultúry néni nikdy dosť, a tak eště v nedělním dopoledni zme sa pomotali mezi křídlama letadel kunovického aeromuzea. Ani zme si nevšímli, že jeden z nás, plečkař Kníže moravský zaspál v naganském speciálu Tu 134. Naštěstí sú vesměs všecky exponáty letu neschopné a tam gde zme ho zapomněli, zme ho naštěstí aj našli. Na závěr šťastnéj výpravy dostál každý plečkař od paní učitelky „VISVJEČÉNÍ“ a to s takovýma známkama, jaké si gdo zaslúžíl. Nekeří dopadli na výbornú, jiní sa báli jít dóm. . Například Cicúrek dostál pětku ze sexuální výchovu a nevěděl jak to doma vysvětlí jeho po čtyřdenním pústu, nedrženéj družce.
Ale to už byla závěrečná tečka za další letošní podařenú Plečkyádú. Tož za rok na dalším jubilením 25. ročníku zaséjc nazhledanú!

(Zápis z plečkařskéj kroniky)