V uplynulém víkendu mohli návštěvníci Chřibů a obyvatelé
přilehlých vesnic potkat po lese individua v dobovém oblečení na
starodávných kolech. Již zdálky bylo slyšet vrzání a cinkání starých
velocipedů. To dvaadvacet elegánů, recesistů a milovníků pohody
z Bílovic a Včelar křižovalo buchlovské hory v rámci již desáté
jubilejní Plečkyády.
„Je to vlastně takový návrat do dob minulých, oproštění se od dnešní
divoké doby. Je to vzpomínka na časy, kdy nebyla televize, po cestě
nejezdilo tolik aut. Na dobu kdy k sobě měli lidi mnohem blíž a dokázali
se bavit. Navazujeme na tradici krajánků, kteří se potulovali světem.
Postelí jim byla, stejně jako nám, kopka provoněného sena a peřinou obloha
plná hvězd. Baby, jakožto rušivý element samozřejmě necháváme doma, ať
si od nás odpočinou (a hlavně my od nich)“, vysvětlil účel veselého
putování rodným krajem jeden z Plečkařů romantik a snílek Hugo
Luběna.
Samotné výpravě předcházelo tradiční poklonění se památce
nejstaršímu kolu světa, Praplečce, u včelařského hřiště a slavnostní
odhalení pamětní desky opočlověku Antonínu Plečkovi – jejímu
vynálezci. Součástí desátého ročníku Plečkyády se stalo rovněž
oficiální přijetí nového člena, devítiletého plečkaříka Pia Sengenda
z Ugandy – v rámci adopce na dálku přes Arcidiecézní charitu.
„Konečně zase může chodit do školy a tak se nám určitě jednou
z dalších Plečkyád stane návštěva třídní schůzky v Africe,“
dodává s úsměvem prezident společnosti Pepíno Křemeček.
Během desetiletého trvání tohoto recesistního spolku zažili mnoho
veselých příhod a projeli spousty kilometrů. Nahlédli do sousedního
Slovenska i Rakouska, poznali spoustu zajímavých míst a lidí. Všude, kde
se Plečkaři zastavili, panovala dobrá nálada, zpívalo se, hrálo na kytary,
tančilo a veselilo vždy dlouho do rána. Celá plečkařská historie se
průběžně zapisuje do kroniky, jejichž svazky jsou natolik obsáhlé, a
srovnatelné snad jen s Leninovými spisy. Kroniku vozí prezident ve
speciálním opancéřovaném zavařovacím hrnci, protože do ničeho menšího
se již nevejde.
Po loňském putování rovinatým Lednicko-Valtickým areálem byl tentokrát zvolen hornatější terén, takže se víc tlačilo, než jelo. Přesto dokázali dobít nejvyšší vrcholy Chřibů a jejich skalpům neunikl například kopec Vlčák, Bunč, Kamínka, či rozhlednu na Brdu. Během náročné cesty se stále opravovalo. Výjimkou nebyly defekty, rozpadlá ložiska, či do kola zamotaná kravata. Někdy stačil k opravě obyčejný drát, jindy se musela vyhledat svářecí dílna. Přes veškerá úskalí se šťastně navrátili do rodné vsi, kde je už nadšeně vítali jejich příznivci a stylově oděné Plečkařice s plechem plným voňavých buchet.