Jubilejní 11. ročník Plečkyády byl ve znaméní kontroly fungování Šanghajského prostoru, a tak sa cílem Plečkařů stalo Slovensko. A když Slovensko, tak nejaké lázně, třeba Piešťany.
K odjezdu a tradičnímu focení u Praplečky nám pan starosta nechal zahrát Šviháka lázeňského, který sa stal ústřední melódijú celéj letošní Plečkyády. I když sú Plečkaři celkem zdatní cyklisti, nedělá jim problém si pomoct aj nejakým přibližovadlem. Proto první etapa směřovala do Spyťáku na vlak, kerý nás svižně dopravil až do Hodonína. Tady sme uctili památku našeho prvního prezidenta, tatíčka Masaryka u jeho bronzové sochy v nadživotní velikosti a vyrazili sme směrem k bratrom Slovákom.
Už na hranici sme sa přesvědčili, jak Šanghajský prostor funguje, když sme sa nechali vyfotit zjevně ochrápaným celníkem u policajnej Lady Nivy ve značném stádiu koroze se zapřaženým policajným člnem. Colníkovi nevadilo, že převážáme blíže neurčené množství slivovice a dokonca ani pojízdnú pálenicu, holt taková je sjednocená Evropa. V Holíči sa nám nepodařilo prodat pana Huga do cikusu na náměstí, a tak sme svižnú jízdú dorazili do slovenského Častkova, plánovaného cíla prvního dňa. Čím zapadlejší dědina, tým vřelejší přijetí. O tom sme sa přesvědčili jak večér v hospodě, tak druhý deň po celej dědině. Probudil nás místní rozhlas, jak jinak než dohodnutým Švihákem lázeňským a pozdravením občanú Časkova od Plečkařů. Jediná, zpočátku jemně rozladěná, byla starostova sekretářka. Záhy sme zjistili proč. Její starý, murár, byl s nama večér v krčme a ona ho ráno nemohla prebudiť do roboty. My sme naštívili místní školu a zahráli děckám pár písniček. Pobesedovali sme u kafého s domorodcama a cosi před poledněm vyrazili dál. Jelikož pan Goryš utrpěl lehčí poraňéní kotíku padajícím stolem, byla místo Piešťan zvolena blížší alternativa, lázně Smrdáky. Kolem zrovna projížďál štáb slovenskéj televize a natolik sme ich zaujali, že s nama chtěli natočit rozhovor. Zalekli sme sa mediálního tlaku a začali prchat. Jediný kdo nestatačil ujet, byl kulhající Goryš. Stal sa díky tomu ve večerních televizních zprávách Borcem nakonec.
Smrdáky sme zdolali celkem v brzkých hodinách, proto byla pro některé plečkaře výzva absolvovat kúru v místních lázních. Bohužel z blíže nespecifikovaných důvodů, táhl to z nich jak sviňa, nebyli někteří lázníchtiví Plečkaři připuštěni přez vstupní kontrolu energického pana primáře Jána Lidaje. Sirnatou koupel tak absolvovalo jen pět egzotů v pruhovaných plavkách. Léčebná kúra proběhla téměř idilicky, až na to, že si pan prezident vykopl špunt ve vaně a předčasně tak vypustil sirnatú lázeň.A při hromadné kúpeli ve vířivce pustila panu 1.náměstkovi Bublovi barva z jeho luxusního klobúku, solidně zaneřádila vodu a ucpala trysky čerpadel. Zbytek pelotonu zatím zdárně odolával nástrahám místních osvěžoven a svodům lázeňských paniček. Ránu kralovalo rozluštění záhady, že kruhy v obilí nedělajú marťani, ale pan 1. náměstek Bubla. Tomu se vrátil orientační smysl po nočním bloumáním v polích až nad ránem při konzultaci své polohy s nic nechápajícím vrátným střežícím JZD vzdálené 5kilometrů. Stav nohy pana Goryša nedovoloval další větší přesun, tudíž pan Pajsek porušil pravidlo neznám bratra a utvořil panu Goryšovi kvalitní garde až na základnu do Včelar. Ostatní Plačkaři navolili na svojích plečkách kurz zřícenina hradu Branč a vyrazilo sa.
Nebyla by to uplná Plečkyáda, kdyby nebylo potřeba svářečky. Taktéž letos sa cílem prskajícího sváru aj svářeča stala klika na plečce pana Maroša, což sa stává už tradicú. Táto událost sa stala příčinú, že sme sa vyhli Branči, protože je na kopcu a klika by to nemosela ustát, a navíc tam néni hospoda. Opět sa nasadilo takové tempo, když opomenu pár hospůdek a jedny padesátiny, že sme hranicu enom přeletěli a tak tak zabrzdili ve Velkej nad Veličkú. Družba, kerá tu vznikla s místníma zapařencama(mo­torkářama), nás dovédla až do jejich chatky, kde sme strávili sponzorovanú noc.
Neděla tradičně patří návratu na základnu ke Kozlovi. To sa aj také v klídku a pohodičce stalo a krásně sa stihl aj večerní fotbal v telce. Toš zas za rok Plečkaři!